Něco o Led Zeppelin

13. listopadu 2009 v 19:31 | Dodo |  Led Zeppelin
Členové: John Bonham
John Paul Jones
Jimmy Page
Robert Plant





Led Zeppelin byla anglická rocková skupina, která se stala jednou z nejvýznamnějších a nejúspěsnějších v historii rockové hudby.
J. Page z Felthamu v Middlesexu začal hrát na kytaru pod vlivem blues, Ch. Berryho a E. Presleyho. Po působení v amatérských skupinách přijímal v době studií na umělecké škole studiovou práci na nahrávkách The Kinks, The Who, V. Morrisona, J. Cockera aj.
V roce 1966 vstoupil jako baskytarista do skupiny Yardbirds, po jejíž reorganizaci hrál na kytaru společně s J. Beckem. Po Beckově odchodu měl možnost spolu s manažerem Peterem Grantem vést "Nové Yardbirds", na radu Keithe Moona se však rozhodl pro název Led Zeppelin.
Společně s londýnským všeumělem John Paul Jonesem (v L.Z. hrál na elektrickou a basovou kytaru a na klávesy), který doposud spolupracoval s Donovanem a aranžoval jeho snímky Sunshine Superman A Mellow Yellow (na nástroj hraje od r. 1960, k hudbě ho přivedli rodiče, varietní umělci), usilovali zprvu o zpěváka Terryho Reida, po jeho odmítnutí vyzvali Roberta Planta z Birminghamu.
Také Robert Plant se od svých 15 let zajímal o bluesové umělce, z nichž ho zejména Robert Johnson silně ovlivnil vokálním stylem napodobujícím zvuk elektrické kytary. Tohoto způsobu použil Plant hned na 1. LP (Led Zeppelin I) ve snímku You Shook Me. První snímky nazpíval se skupinou Listen, poté se sešel s Johnem Bonhamem ke zpěvákovi T. Rosemu.
V roce 1968 si navzájem doporučili pro Led Zeppelin Jimmyho Page, který měl premiéru v londýnském klubu Middle Earth a ještě v témže roce vydal spontánně, za pouhých 30 hodin natočené album (Led Zeppelin I), jež dodatečně (1982) vyšlo i u nás.
Když se Led Zeppelin sešli na první zkoušce, nemohli ani uvěřit tomu, jak dobře se jim spolu hraje. Skupina od začátku šlapala jako švýcarské hodinky. Náhodou vznikla dokonalá alchymie, kde se sešly čtyři mimořádné talenty. Hlas Roberta Planta s krásným projevem a obrovským rozsahem, Pageovy schopnosti skladatelské, producentské a hráčské, Bonhamovy paže rychlé jako světlo a velice progresivní styl bubnování (byl to např. on, kdo poprvé použil "metalové" víření basovým bubnem a ukázal tím cestu mnohým dalším) a konečně John Paul Jones, který tvořil solidní páteř celé hudby a s postupujícím časem také víc a víc skládal.
V roce 1969 připojili Led Zeppelin druhou, po nocích na cestách natočenou LP (Led Zeppelin II, která bývá mnohými kritiky označována za nejlepší v historii souboru. Rozhodně je dokonalou ukázkou hardrockového ideálu té doby, kdy nespoutaný a je úderný rock se vzrušenými shouty Roberta Planta povýšen virtuozitou všech hráčů a jednoznačným názorem jejich kompozic, z nichž vyniká především Whole Lotta Love.
Právě tato píseň byla 20. prosince1969 vydána na jediné SP v Británii, po týdnu však byla překvapivě stažena a Led Zeppelin se výjimečně stali skupinou, která se celou svou kariéru obešla bez singlů i bez popularizace na hitparádách a přesto prodala přes 50 mil. desek.
V USA naproti tomu bylo vydáno 9 SP, z nichž největší ohlas měly tituly Communication Breakdown (1969), Whole Lotta Love (1969), Immigrant Song (1970), Black Dog (1971), Rock'n'Roll (1972) a D'yer Mak'er (1973).
Nejúspěšnější skladbou v historii skupiny však byla píseň Stairway To Heaven ze čtvrtého, grafickými znaky pojmenovaného alba Zoso.svg (Led Zeppelin IV) (1971), která vyhrála anketu sdružených amerických rozhlasových stanic o nejlepší píseň posledních 50 let.
Toto album, stejně jako předchozí (1970, Led Zeppelin III se stěžejními snímky Immigrant Song a Friends), naznačilo příklon skupiny k akustickému, specificky folkově avantgardnímu zvuku, kterým se podle pozdějších slov Robeta Planta (Melody Marker 19.3.1977) chtěla odlišit od hudby typu Deep Purple: "Počínaje třetím albem jsme chtěli lidem ukázat, že umíme zahrát i něco jiného."
Skupina vždy měla hlavní základnu svých posluchačů v USA, kde nepřetržitě lámala návštěvnické rekordy: 1973 v Tampě 57 000, 1977 v Silverstone 76 000 diváků. Její vystoupení 1973 v Madison Square Garden (NYC) bylo zfilmováno a v souvislosti s premiérou filmu vyšel 1976 i dvojalbový soundtrack The Song Remains the Same.
V roce 1974 uvedla skupina v život svou gramofonovou společnost Swan Song, kde dala příležitost mj. skupinám Bad Company, Detective a Pretty Things a sólistům M. Belové, D. Edmundsovi a svému favoritovi R. Harperovi, jemuž věnovala i píseň Hats Off To Harper na 3. LP (Led Zeppelin III).
Po akademicky chladném, komorním albu Houses of the Holy (1973) debutovali Led Zeppelin na své značce dvojalbem Physical Graffiti s nejlepšími snímky Custard Pie, Trampled under Foot a Kashmir, kompozičně i zvukově pojatými stejně grandiózně jako skladba Achilles Last Stand z následujícího LP Presence (1976).
V roce 1977, kdy byla souboru předána mimořádná cena Ivora Novella za vynikající přínos britské hudbě, se naplnilo obtížné období Roberta Planta (předtím - 1975 - se vážně zranil spolu s manželkou Maureen při autonehodě v Řecku): 27.7.1977 neočekávaně zemřel jeho pětiletý syn Karac (Plant má kromě něho ještě o 4 roky starší dceru Carmen) - pro něho byla napsána skladba All My Love.
Skupina proto přerušila své koncertní turné v USA a na pódium se vrátila až 1979, přestože Plant 1978 pohostinsky vystoupil se skupinou Little Acre v Birminghamu, s D. Edmundsem v Londýně a skupinou Dr. Feelgood ve španělské Ibize.
V roce 1979 skupina rozvinula blues-hard rockový koncept své hudby na albu In Through the Out Door s dominujícím zvukem syntezátorů J. P. Jonese a kytarového syntezátoru Roland Jimmyho Page.

Na prahu další dekády, do jejíhož hudebního vývoje by Led Zeppelin nepochybně rovněž promluvili, umírá John Bonham (25. září 1980 - opilý se udusil zvratky) a skupina se poté rozhodla ukončit činnost.
Následující sólové album Roberta Planta (s Robbiem Bluntem - kytara, C. Powellem a P. Collinsem - bicí nástroje), Pageova hudba k filmu Death Wish II, příležitostné seskupení Roberta Planta The Honey Dripper's inspirované Ahmetem Ertegünem a Jimmyho Page s J. Beckem (obě 1981) a konečně vydání alba Coda (1982) s dosud nepublikovanými, ale i méně významnými snímky z pozůstalosti Led Zeppelin, mohou být chápány jako předstupeň budoucích projektů, snad opět v rámci stálé, silně obsazené skupiny.
Za zmínku stojí též výrazný přínos Petera Granta (5. dubna 1935 - 21. listopadu 1995), producenta a manažera skupiny, který dokázal vytvořit kolem skupiny opar tajemna a výjímečnosti, zásadně byl proti vydávání singlů skupiny a dokázal prosadit kapelu i bez hitparádových berliček.
26. srpna 2008 přineslo BBC zprávu, že Jimmy Page, John Paul Jones a Jason Bonham nahráli materiál, který by mohl být využit jako nové studiové album skupiny; Robert Plant se této schůze prý nezúčastnil.[1]
V době, kdy už se nečekalo od "nových" Led Zeppelinů nic jiného, než sólové dráhy členů kapely, se objevila zpráva, že se Led Zeppelini chystají opět zahrát v Anglii. Ano, bylo to tak. V moderní O2 Aréně se rozlehla kytarová sóla Jimmyho Page, složité bubnování Jasona Bonhama, který převzal otěže po svém otci a v neposlední řadě melodický hlas Roberta Planta, který byl podle kritiků v nejlepší formě. Suma, která byla vytěžená ze vstupného, byla věnována na charitu. Hned po zahájení prodeje lístků byly lístky vyprodané za necelý týden. Na koncert se sjeli nadšenci bezmála ze 40 zemí. Kritici tento koncert odsuzovali, avšak když zazněla úvodní píseň Good Times Bad Times, všechny pochyby opadly. Po tomto koncertu se dlouho spekuluje o návratu Led Zeppelinů, kteří se v prosinci 2007 sešli po dlouhých letech pospolu. Proslýchá se, že hodlají vydat nové album.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama